Jak všichni, kdo už jsou v obraze, vědí, skládá se výpočetní technika ze dvou základních složek, které by jedna bez druhé vůbec nemohly plnit svůj účel. A těmito jsou hardware a software. Každá z těchto záležitostí tu sehrává svoji vlastní nezastupitelnou roli, a každá z těchto rolí je nezbytná, byť uživatelům zároveň sama o sobě nenabídne vůbec nic.
Což by bylo nemilé. Protože jistě víte, k čemu by byl počítač, který by k ničemu nebyl.
A co se za oněmi dvěma pojmy ukrývá? Co je to ten hardware a software?
Pokud bychom si to měli vysvětlit nějak lakonicky, dá se říci, že přestane-li vám počítač sloužit tak, jak by tento měl, a vás kvůli tomu chytí amok a třísknete s ním o podlahu, ublížíte nejspíše tomu, čemu jste ublížit neměli, a naopak. Protože to, co lidem nejčastěji způsobuje vrásky na čele, jsou problémy se softwarem, tedy se zde nainstalovanými programy, jež by coby nehmotné zůstaly podobným pádem prakticky nedotčeny, na rozdíl od hardwaru, který na tom nejednou nenese žádnou vinu, avšak coby to na počítači hmotné by se možná rozletěl i na stovky více nepospojovatelných kousků.
Čímž už je vlastně vše podstatné vyřčeno. Hardware je prostě veškeré zařízení, které si pod pojmem výpočetní technika dokážeme představit, je to jak samotný počítač a veškeré jeho součástky, tak třeba i monitor, klávesnice, myš, tiskárna, skener, webkamera…
Hardware je to, co nám doma nebo v práci zabírá místo. A aby to nezabíralo místo nadarmo, instalují se do něj programy, jež nesou souhrnné označení software. Hardware je to, co můžeme vidět i tehdy, kdy to nepracuje, a co nás stojí určité úsilí, když si to přinášíme domů i když to odnášíme do opravny či kontejneru.
Doufám, že už vám je tedy jasné, jak se to má s tím hardwarem. A jestli vám ani předchozí řádky neudělaly v hlavě až tak docela jasno, zkuste vstát, zakopnout o přívodní šňůru nebo kabel od internetu a strhnout si počítač nebo některou jeho součást na nohu. To, kvůli čemu vás tato bude bolet, bude hardware.
