Finance jsou vděčným tématem k hovoru. A nejen k hovoru. Lidé nejednou nemyslí na nic jiného než právě na ně, nejednomu z nás jsou tyto snad nade vše, a naopak bychom jenom těžko našli někoho, kdo by je nechtěl nebo vysloveně odmítal.
Finance jsou totiž něčím, co v našich životech sehrává nezastupitelnou úlohu. Každý z lidí je potřebuje, jakkoliv tyto v podstatě nejsou samy o sobě ničím zajímavým ani cenným, a to proto, že jde vlastně o jakési vyjádření toho, kolik člověk udělal pro ostatní dobrých skutků a kolik si toho pro změnu může od ostatních vzít coby protislužbu.
Každý, kdo pracuje, dostává nějaké ty finance jako svou mzdu nebo zisk. A ti, kdo nepracují, je alespoň v našich končinách dostávají v určitém množství ‚darem‘, jako nějaké ty důchody, podpory, sociální dávky, příspěvky, přídavky, doplatky a podobně. A tudíž se dá říct, že je každý na existenci takových financí zainteresován, že jsou tu tyto pro každého.
Ovšem zatímco existence financí někdy těší, jindy také trápí. A to obvykle podle toho, zda jich člověk má nebo nemá dost. Lidé, kteří jsou finančně zajištění, si je nemohou vynachválit, zatímco ti chudí si často leda tak zoufají nad tím, že dostatečné finance nemají.
Ovšem to není jediné kritérium, podle kterého se dají finance posuzovat. Lze na ně různě nahlížet i podle toho, nakolik je ta, která měna hodnotná, stabilní, rozšířená, konvertibilní, prostě důvěryhodná. Určitě se totiž shodneme na tom, že měna, za kterou si toho budeme moci třeba za deset let koupit skoro tolik co dnes, ne-li dokonce ještě více, zaujímá daleko výsostnější postavení u lidí než ta, která ztrácí svoji hodnotu vlivem inflace, devalvace a podobných negativ třeba i víc než rychle.
Ale ať je tomu, jak chce, hlavní je finance mít. Protože i ty nejmizernější nabízejí aspoň minimální služby, bez nichž se nedokážeme obejít.
