Slovo ‚software‘ už jste určitě museli někde přinejmenším zaslechnout. A to navzdory tomu, že u nás postupně zdomácnělo teprve v posledních třech desetiletích a jsou tu dodnes i mnozí, zejména starší ročníky, jimž toto dodnes nic neříká a třeba už ani nikdy říkat nebude. Protože ne každý se sžil s výpočetní technikou, k níž se právě pojem software pojí.
Ovšem navzdory své relativní novotě tu tento pojem je. A určitě i bude. A tudíž bychom měli vědět, co tento obnáší, jakkoliv je a bude většina z nás vždy pouze jeho uživateli a nikoliv tvůrci.
Co že to onen software je? Je to vlastně cizojazyčné označení pro programy, jež jsou ve výpočetní technice používány k tomu, aby tato mohla plnit své úkoly. Takové programy jsou pak velice různorodé, a to proto, že plní své specifické funkce. Každý program byl vytvořen proto, aby umožňoval něco jiného, každý je tak minimálně zčásti unikátní, od těch ostatních se odlišující.
Aby pak takový software dokázal plnit svoji funkci, potřebuje nezbytně zařízení, do kterého by byl nainstalován a na němž by mohl ‚běžet‘, tedy to, čemu se říká hardware. Z čehož logicky vyplývá, že software bez hardwaru není k ničemu. Protože k čemu by byl program, který je naprosto nehmotný, kdyby nebyl podoben duši vdechnut do něčeho, co díky němu ‚ožije‘, že? Něco takového by nebylo člověku k ničemu.
Zatímco je-li software nainstalován do vhodného zařízení, může nám prokazovat více než užitečné služby. V případě softwaru takzvaně systémového je nám tímto umožněno podobné zařízení vůbec spustit a tento tak nesmí v žádném počítači chybět, v případě systému aplikačního pak jde o různé programy, jež si může uživatel nahrát do svého počítače podle své libosti a spouštět a vypínat je tak, jak je toho právě zapotřebí.
Software je prostě nezbytný. Nebýt toho, nemohli byste si třeba ani přečíst tyto řádky. Protože počítač bez softwaru by vám jenom stál na stole a překážel.
