Nemusíte být vůbec příliš staří na to, abyste ještě pamatovali klasické telefonní přístroje. Tyto se, jak známo v určité místnosti připojily šňůrou k příslušné zástrčce pevné telefonní linky a – nebyla-li někde zrovna porucha – člověk mohl doslova vytočit či vymačkat nějaké číslo a pak mluvit do sluchátka. A ti aspoň trochu starší budou dokonce ještě pamatovat doby, kdy se i na zřízení takové telefonní linky čekalo po dlouhou řadu let a kdekdo se jí ani nedočkal.
Dnes už jsou ale telefony něčím docela jiným. Něčím, co bylo v oněch dřívějších dobách utopií, co si nikdo nedokázal představit ani v těch nejbujnějších snech. Kdyby tehdy někdo někomu řekl, že si bude jednou možné strčit telefon klidně i do kapsy, odejít s ním kamkoliv a volat z něj bez drátu i vysloveně odkudkoliv, měli by ho za blázna. Zatímco dnes…
Zatímco by dnes někoho takového dost možná také za blázna měli. Nyní ale pouze v případě, kdy by tento tvrdil, že se dá z takového mobilního telefonu jenom volat, a nic víc.
Dnes už totiž máme i smart telefony, tedy telefony takzvaně chytré, a jakkoliv jsou tyto pomalu zázrakem techniky, není jejich vlastnictví žádným výstřelkem, není to něco, co je dopřáno pouze hrstce vyvolených. Takový chytrý telefon má dnes už kdekdo, nejde o žádnou extrémně drahou záležitost, kterou by si jen tak někdo nemohl dovolit. A spíše, než touha po podobném telefonu je lidem vlastní zájem o to, aby toho jejich telefon uměl co nejvíce. Žádá se tak, aby naše chytré telefony uměly nabídnout nejrůznější aplikace a hry, vyžaduje se, aby se s jejich pomocí dalo surfovat na internetu, ba leckdo chce třeba i to, aby tyto rozeznávaly tváře a dalo se s jejich pomocí platit.
Chytré telefony pak – jak je známo – umí i fotografovat, stále častěji se žádá jejich odolnost vůči vodě nebo značná nerozbitnost a kdo ví, co všechno ještě.
A tak toho podobné telefony umí hodně. A kdo ví, co všechno se ještě naučí.
