Kdokoliv z nás se může už dlouhou dobu prakticky kdykoliv rozhodnout, že se pustí do podnikání. Protože to už několik desítek let není zakázané a chce-li se někdo na vlastní riziko tímto způsobem realizovat, není žádný důvod, proč by tak nemohl učinit, proč by nemohl pokoušet štěstí.
Ovšem navzdory tomu právě vyřčenému by se nikdo neměl do podnikání pouštět zbrkle. Nemělo by se stát, že se dosavadní zaměstnanec dejme tomu nakrkne na svého šéfa a během následující bezesné noci si usmyslí, že se hned následujícího rána vrhne na svůj vlastní byznys. I to by sice možná mohlo vyjít, ale přece jenom platí spíše to, že štěstí přeje připraveným. A tak by si měl člověk nejprve připravit podmínky, zjistit, co a jak, a až poté se do toho pustit.
Protože podnikání obvykle vyžaduje, aby si člověk v první řadě zjistil, zda se jím uživit dokáže. Nestačí jenom něco umět, je třeba i vědět, že se to na trhu uplatní, že je o to zájem a že není příliš silná konkurence, mezi níž by se už nováček nemusel dokázat prosadit.
Pak je třeba zajistit si i náležité financování. Zatímco jsou totiž obory, kde se dá podnikat i s pouhým investováním pár korun, většina z nich naopak vyžaduje větší peníze. A tolik člověk ne vždy dokáže dát dohromady, a ne vždy se najde aspoň nějaká finanční instituce, která by na to dostatečně výhodně půjčila.
Pak je logicky zapotřebí vybavit se vším potřebným, bez čeho by se dané podnikání nedalo provozovat, je třeba mít dejme tomu stroje, nástroje, přístroje, zajištěný přísun surovin či něčeho podobného. A pochopitelně je třeba mít nejen spolehlivé dodavatele, ale i alespoň minimum jistých odběratelů.
A nakonec je nutné mít i nemalou porci štěstí. Protože sami v dnešní době nejednou vidíme, jak jdou i ti nejschopnější z nejschopnějších ke dnu. I když se tito připravili sebedokonaleji a vyvinuli nemálo úsilí, stačilo klidně i jen jedno jediné rozhodnutí vlády a museli zavřít krám. S tím, že je otázkou, zda ho zase někdy dokážou otevřít.
