Pokud se někdo rozhodne rozjet svůj vlastní byznys, nic mu v tom nebrání. Samozřejmě pomineme-li tedy byrokratickou zátěž, nezbytnost finančních a jiných investic, jež mohou scházet, a nějaké ty osobní, lokální nebo tržní komplikace.
Založit svoji firmu může každý, kdo si pro to vytvoří podmínky a kdo ví, jak na to, dokáže se prosadit a splní pochopitelně i všechny právní aspekty, jež s konkrétním oborem nějak souvisejí.
V první řadě by mělo platit, že by se měl nastávající podnikatel pustit do něčeho, čemu rozumí a s čím má, pokud možno i dostatečně bohaté zkušenosti, nikdo by se neměl spoléhat na to, že někde něco pochytí nebo absolvuje nějaký rychlokurs a tím získá všechny nezbytné předpoklady, jež dokáže posléze zúročit.
Dále by měl takový podnikatel už od samého počátku působit naprosto důvěryhodným dojmem. Jakmile totiž vzbuzuje třeba i jenom stín nějakých pochybností, přijde o mnoho nejlepších klientů, kteří se s ním z takového důvodu preventivně raději nebudou chtít zaplést. Což může být už v počátcích podnikání i jeho koncem.
Nezbytností jsou pak nejenom finance, jež by se do rozjezdu byznysu vložily, ale i další nezbytné zdroje. Právě zdroje jsou nejednou důležitější než peníze. Protože chybí-li suroviny nebo i takzvané zdroje lidské, pokud není k dispozici zázemí, jsou startovní podmínky notně komplikované.
Každopádně není nezbytné utrácet za kdeco. Zejména začínající podnikatel by si měl pořídit jen to, co je nezbytné, neměl by mrhat prostředky. A proč se v tomto ohledu třeba neinspirovat u kolegů či konkurence, že?
Ideální je také zajistit si zavčasu zákazníky. Nedoufat, že se vytvoří nabídka a po této se dostaví poptávka automaticky. Je třeba vědět, pro koho se bude pracovat, co si tento bude žádat a za jakých podmínek.
A pak je logické napnout všechny své síly. A pracovat a pracovat. Protože bez práce nikdy nebudou koláče. Ani v byznysu.
