Když si člověk pořizuje počítač, nemusí toho vědět mnoho. Může si přece nechat poradit od odborníků, kteří mu mohou výpočetní techniku úměrnou jeho potřebám nabídnout. Sice je tu riziko, že bude neznalý kupující napálen, ale není žádnou tragédií, pokud člověk nezná nekonečnou záplavu odborných pojmů.
Ovšem každý kupující by měl znát určitě aspoň minimum té naprosto nejzákladnější terminologie. A to proto, aby si neudělal ostudu. Kdyby totiž třeba tvrdil, že si nechce pořídit žádný hardware, ale jenom počítač, dívali by se na něj určitě divně.
A co je to třeba právě ten zmíněný hardware? Pokud to víte, dobře. Ale co když ne? Co když tápete? Pak je záhodno s tím co nejrychleji něco udělat. Protože s podobnou neznalostí už byste vážně byli k smíchu. Nebo k pláči.
Pokud se bavíme o tomto, tedy o hardwaru, máme obvykle na mysli něco z toho, co náleží do oblasti výpočetní techniky a co je tak jaksi hmatatelné. Jedná se o jakýkoliv předmět, který do této branže patří, od počítačové skříně se vším tím, co je namontováno v jejích útrobách, přes monitor, klávesnici, počítačovou myš, tiskárnu a skener třeba až po webovou kameru nebo jiná zařízení.
Hardware je tedy to, čeho se u výpočetní techniky můžeme dotýkat, co fyzicky existuje. Je to pravý opak softwaru, tedy programů, které jsou tu neméně nezbytné, aby to fungovalo, ale nikdo je nikdy do ruky nevezme, protože se jedná jen o jakési nehmotné nahrávky.
Do hardwaru se nahraje takový software, jaký je nezbytný nebo žádoucí, a pak už to všechno funguje v optimálním případě tak, jak to fungovat má. Což by ani bez hardwaru, ani bez softwaru nešlo.
Hardwaru je ale skutečně nepřeberné množství. A když si ho tedy pořizujeme, musíme si vybrat takový, na kterém potřebné programy poběží a který bude fungovat spolehlivě, rychle, prostě dokonale. Ale co si zvolit, aby to bylo to pravé, to už si tu neuvedeme. To už by bylo na velice dlouhé vypravování.
