Je to také způsob, jak poznat nové přátele a ukázat se v dobrém světle. Šipky se hrají neformálně i naprosto seriózně, jako sportovní disciplína. Jde především o hru obratnosti, s jednoduchými pravidly, která má nízké náklady na pořízení a nepotřebuje příliš mnoho místa.
Terč a šipky s ostrým hrotem
Každý terč na šipky je vyrobený stejným způsobem. Každý cíl, kam se umisťují hodem šipky, je očíslovaný 1 až 20. Hra spočívá v házení a počítání bodů, které se zásahem získají. Cíl je rozdělený na jednotlivé části a každá z nich určuje jiné skóre. Například pokud šipka zasáhne vnější zelený nebo červený prsten, střelec obdrží dvojnásobek bodů, které zasáhne. Tedy ze zasaženého pole 18 se připíše 36 bodů. Pokud šipka zasáhne vnitřní zelený a červený kruh, pro hráče to znamená trojnásobný počet bodů oproti zasažené hodnotě trefy. Z pole 18 je tedy 54 bodů. Samotný střed terče je rozdělený na dvě části odlišené barvou (zelená a červená). Na terči je také obvykle žlutá a černá část, kde se zásah rovná napsané hodnotě.
Správný postoj a držení šipky
Kromě počítání je také třeba osvojit si co nejlepší postoj a techniku házení. Šipky jsou také o koncentraci. Nejlepší postoj je vzpřímený, protože dodává tělu stabilitu. Začátečník se podvědomě naklání dopředu a je potřeba se tento zlozvyk odnaučit. Nejlepší postoj pro praváky je držet pravou nohu mírné před sebou a levou mírně vzadu. Leváci mají nejideálnější postoj přesně naopak. Obě nohy je třeba mít pevně na zemi, aby se chodidla dotýkala podlahy celou plochou. Při hodu šipkou musí zůstat tělo vyvážené, jinak by šipka mohla změnit směr.
Důležitá je i technika držení šipky. Patří do dominantní ruky a prsty je třeba najít její těžiště. Do úchopu lze zapojit dva až čtyři prsty. Důležitá je i volba rukojeti šipky, musí být především pohodlná. Špička šipky musí být lehce zvednutá a pro hod je potřeba se maximálně soustředit. Hod musí být plynulý v co nejvyrovnanější linii. Není třeba moc síly, jde o přesnost, ne o sílu.
