Spousta z našich práceschopných spoluobčanů se živí tím, že se nechá u někoho zaměstnat. Každý, kdo něco umí, se pokusí najít nějakou profesi, která mu nabízí možnost využití jeho schopností a současně i výdělku, splní si na pracovišti to, co je nadřízenými požadováno, dostane svůj plat, a tak žije.
Ale jsou tu i jiní lidé. Takoví, jimž z jakéhokoliv důvodu nějaké pouhé zaměstnání nevyhovuje. A ti pak často rozjíždějí nějaký ten svůj vlastní byznys. Pro který mají přinejmenším minimální předpoklady, s nimiž by se mělo podařit obstát. A někdy se i obstojí.
Pokud se takovému soukromníkovi v jeho práci daří, mívá se tento klidně i nesrovnatelně lépe než nějací ti pouzí zaměstnanci. Protože jeho příjmy nejsou nijak limitované a může si přijít třeba i na horentní sumy peněz, do práce si může chodit v podstatě tak, jak se mu zlíbí, a nejednou je to i on, kdo může nařizovat nějakým svým vlastním zaměstnancům, co, jak a za kolik pro něj mají tito dělat. Což je pro leckoho doslova rajská hudba, představa z říše těch nejsladších snů.
Ovšem nejednou následuje po takových snech procitnutí do daleko neradostnější reality, touha po úspěších nemusí dojít naplnění a vše se může zbortit jako domeček z karet. Protože je byznys provázen kromě pozitiv i nejedním hrozícím problémem. Mohou tu nastávat nejrůznější komplikace, mohou být problémy skutečně rozmanité povahy. A důsledkem může být namísto úspěchů třeba i vyložený krach.
S tím už se prostě musí v byznysu počítat. Každý, kdo se do něj pustí, musí akceptovat i to, že se může kdykoliv dostat třeba i do neřešitelných problémů, do notně nezáviděníhodné situace. Protože tu neodůvodněný optimismus určitě není na místě.
A proto také mnozí lidé raději volí dráhu pouhých zaměstnanců. Protože byznys skutečně není pro každého. Ten je pro ty, kdo něco umí a kdo jsou připraveni i zariskovat.
