Asi by nikoho z nás příliš nepřekvapilo, že naprosto nejčastěji uváděným koníčkem Čechů je chalupaření a chataření. Tento trend pochází už z doby první republiky a prošel bez úhony každým režimem, který byl od té doby nastolen. Chalupaření a chataření prostě přežilo až do dnešních dob.
- Přitom patří k těm nejnáročnějším.
- A to z mnoha úhlů pohledu.
Chalupaření totiž není jen o tom, že se usadíme (popřípadě uložíme) do pohodlného lehátka a prostě lenošíme v lůně přírody. Tento koníček je náročný po finanční stránce, časové stránce a klade vysoké nároky i na fyzickou sílu. To je ale v mnoha případech už minulostí.
Na chalupu už jezdí pracovat málokdo
V současné době dává mnoho chalupářů a chatařů přednost spíše tomu, že si na svou víkendovou rezidenci pozvou řemeslníky a raději jim zaplatí, nežli by se pachtili sami. Dnešní doba na nás klade většinou opravdu vysoké nároky a o víkendu nebo dovolené si chceme spíše odpočinout. Není tedy divu, že hrubou práce raději přenecháme odborníkům. Co si ale většinou chalupáři vzít nedají, je sekání trávníků.
- Mnoho majitelů víkendového sídla se zahradou vám potvrdí, že si při sekání trávy krásně odpočinou.
Nejedná se přirozeně o ohánění se kosou nebo srpem. V sobotu ráno se prostě rozezvučí sekačky a na zahradách a zahrádkách se objeví usmívající se lidé (většinou muži), kteří před sebou tlačí sekací stroj.
Velebení zahrádky přetrvává
Další věc, která v oblasti chalupaření zůstala, je pěstování květin a zeleniny. To je zase ve velké míře záležitost žen. I ony považují rytí půdy a sázení všech možných rostlin za relaxaci nikoliv za práci. Zdatnější zahradníci se také zabývají pěstováním a kultivací stromů.
- Početnou skupinou chalupářů jsou také ti, kdož jezdí na vesnici za svými rodiči.
- Ale není jisté, jestli se to dá ještě nazvat hobby.
- Návštěvy předků asi patří do jiné kategorie.
