O tom, že slavným vynálezcem nemusí být vždy jen muž, nás přesvědčila už celá řada žen. Jen bývá často rozdíl v oblasti jejich zájmu. Možná, že si roku 1839 známý chicagský inženýr povzdechl nad svou novorozenou dcerou, že je škoda, že se mu nenarodil syn. A také je možné, že by si to samé pomyslil i pradědeček John Fitch, který se podílel na vynálezu parní lodi. Pokud by se narodil chlapec, mohl pokračovat v odkazu svých předků.
- Čas ale ukázal, že osud zasáhl správně a nemohlo se stál nic lepšího nežli to, že se zmíněného roku narodila právě Josephine.
V případě mužského potomka bychom mohli mít na světě o nějaký bezvýznamný vynález více. Díky Josephine máme myčku na nádobí.
Dnešní myčka je na stejném principu
Josephine pocházela z takzvaných vyšších kruhů, proto na žádnou kariéru vůbec nepomýšlela. Po svém sňatku se chovala jako jiné dámy jejích společenských vrstev. Prostě přijímala místní smetánku. Ale tak trochu odlišně se přeci jen chovala. Po každé návštěvě myla veškeré nádobí sama, aby jí porcelán služebnictvo nepotlouklo.
- Drahý servis ale častým mytím trpěl, a tak Josephine přemýšlela, jak by se dalo nádobí umýt, tak, aby ho co nejvíce šetřila.
- A v tu chvíli promluvily geny po tatínkovi i pradědečkovi.
Josephina v dílně za domem sestrojila svůj vynález, kterým byla myčka nádobí.Obsahoval trysky s horkou vodou, uměl využívat mycí prostředky a disponoval vlastním motorem. Roku 1886 si Josephine Cochran podala žádost o patentování svého vynálezu, která byla vyřízena kladně.
-
Tato žena měla několik důležitých předpokladů ke svému úspěchu.
- Jedním z nich bylo i finanční zázemí, které získala sňatkem s bohatým podnikatelem Williamem Cochranem.
- Pokud by žila v chudé rodině, její jméno bychom dnes neznali.
Možná, že by její myčka nádobí spatřila světlo světa, ale rozhodně by Josephine neměla dostatek financí na žádost o patentování.
