Lidé spolu potřebují komunikovat. Platilo to vždycky a platí to samozřejmě i dnes. A ani v budoucnosti tomu zřejmě nebude jinak. A je logické, že už spolu dávno nepotřebují mluvit jenom ti, kdo jsou si navzájem fyzicky dosažitelní, a že se ne vždy musí lidé kontaktovat jenom tehdy, když mají čas na to, aby se někde sešli.
Dnes se prostě musí využívat služeb telefonu, případně internetu. Když někdo potřebuje něco vyřídit s někým, kdo mu není zrovna po ruce, prostě se zvedne sluchátko a v mžiku se dá s dotyčným mluvit, i kdyby se tento zdržoval třeba až na druhém konci zeměkoule.
Ovšem lidé si spolu nepotřebují po telefonu jenom povídat. Někdy si potřebují zanechat vzkaz, a protože se ne vždy u kontaktovaného aparátu vyskytuje aspoň někdo, kdo by to tomu hledanému vyřídil, jsou žádoucí i esemesky, tedy krátké textové zprávy.
A ani to už dnes samozřejmě nestačí. Když už si někdo pořizuje telefon, očekává toho od něj podstatně více. A kde je poptávka, tam je logicky i nabídka. A proto už dnes nemáme jenom klasickou pevnou linku nebo mobilní telefony z dob jejich počátků, o nichž se dnes nejednou mluví s despektem jako o ‚cihlách‘. Dnes už lidé chtějí chytré alias smart telefony, které toho mohou svým uživatelům nabídnout o poznání více.
Dnes už toho takové chytré telefony umí! Plní svou původní úlohu, tedy dá se jejich prostřednictvím mluvit s jinými rovněž telefonem zaopatřenými lidmi, dají se posílat SMS, ale dá se sem nahrát třeba i nejedna aplikace. Na takovém mobilu se dá surfovat na internetu, dá se tu hrát nejedna hra, takový chytrý telefon poslouží i jako navigace, i jako nástroj, jímž se dá platit, dá se jím i fotografovat. A kdo ví, co firmy vyvíjející podobné telefony lidstvu časem ještě nabídnou.
Protože telefony mohou být chytré a také takové stále častěji jsou. Na rozdíl od lidí.
