I když nám může náš tradiční svět leccos nabídnout, přesto to nejednou nestačí. Nejednou nejsme realitou, ve které žijeme, dostatečně uspokojeni, někdy toužíme po něčem jiném, a pak odsud alespoň dočasně unikáme.
Unikat se dá více způsoby, z nichž ale většina není rozhodně ničím žádoucím. Únik s pomocí alkoholu či drog mívá neblahé následky a někdy i tragické konce. Ovšem únik do virtuálního světa, to je něco jiného.
Trávit nějakou dobu v online světě, tedy někde v kyberprostoru, který nám může nabídnout notně širokou škálu možností, nemusí být vůbec špatné. Zde se dá totiž jak odreagovávat, tak třeba i vzdělávat, pátrat po něčem, seznamovat se, tvořit… Je zdánlivě přímo nemožné to, co tu ve skutečnosti možné je.
Určitě byste i vy dokázali vyjmenovat alespoň nepatrný zlomek toho, co se dá vše dělat oline, i vy určitě víte, co v takovém virtuálním světě lze nalézt a k čemu je to dobré. A protože je v mnoha ohledech prospěšné být online, nelze proti tomu vlastně vesměs vůbec nic namítat. Pokud je kontakt s oním virtuálním světem nějak užitečný a pokud se jeho přehnané využívání nepodepisuje na životě skutečném. K čemu pochopitelně při nezřízeném holdování virtuálnímu světu docházet také může. I internet může být jak dobrý sluha, tak i špatný pán.
Když chce člověk najít pro sebe důležité informace, může mu být připojení se k internetu tou nejsprávnější a dost možná i jedinou prokazatelně fungující volbou, na niž se vyplatí vsadit, dá se tu komunikovat i s těmi, s nimiž by se za jiných okolností člověk do styku nedostal, dá se tu oddávat i v realitě nepředstavitelným hrám a dalším kratochvílím…
A proto by určitě mělo platit, že se na online služby dá a také má spoléhat. Ale všeho s mírou. Jakmile totiž online život přesáhne únosnou mez, může se stát logicky i škodícím. A to jdou pak všechny žerty stranou.
