Lidé jsou různí. A to v mnoha ohledech, terminologii a její znalost nevyjímaje. Zatímco někdo má a neustále si prohlubuje vědomosti a rozšiřuje obzory, jinému se otvírá pomyslná kudla v kapse, kdykoliv slyší cizí termín, jemuž nerozumí a jenž se ani nemíní pokoušet pochopit.
Ovšem dnešní svět je takový, jaký je. A bez cizojazyčného názvosloví se prostě nejednou obejít nedá. A bez pojmů jako třeba hardware teprve ne.
Dokážete si představit, kdyby dejme tomu přišel člověk do obchodu s výpočetní technikou a sháněl se po… no po tom… prostě po tom tvrdém u počítače? Že by chtěl třeba takovou tu televizi, která se drátem spojí s takovou tou železnou krabicí, že by chtěl takové to malé na šňůře, co popojíždí po stole a dá se na to mačkat, že by chtěl to placaté s písmenky… S někým takovým by bylo složité dobrat se nejen parametrů toho, co potřebuje, ale třeba i toho, co že to vlastně vůbec chce.
A proto je třeba znát alespoň v nezbytné míře i odbornější výrazy. V případě toho před okamžikem zmíněného slova jako monitor, počítačová skříň, počítačová myš a klávesnice, a dále třeba věci jako elektrický zdroj, základní deska, mikroprocesor, sběrnice, operační paměť, grafická karta, zvuková karta, síťová karta, pevný disk a různá vstupní či naopak výstupní zařízení, jako jsou dejme tomu skenery, tiskárny atd. Zkrátka to, co se dá jedním slovem označit jako hardware.
A pokud si chce někdo toto cizí slovo zapamatovat, ale nechce se mu učit nějakou víceméně přesnou odbornou definici? Žádný problém. Pro běžný život většině našinců postačí, když si zapamatují, že hardware je prostě všechno, co je na počítači pevné.
I když to vlastně není až tak docela přesné. Protože kdyby se tato zjednodušená definice vzala doslova, mohl by vzniknout spor o to, zda je hardwarem i monitor, který – jak jeho nechtěný pád na podlahu může naznačovat – zase až tak pevný není.
A tak bude asi nejlepší, když svůj počítač pohladíte. To, čeho se dotknete, je hardware.
