Pokud se člověk rozhodne vydat na dráhu soukromého podnikatele, není nic, co by mu v tom z principu bránilo. Soukromý byznys je už dávno něčím naprosto běžným, samozřejmým, něčím, čemu se oddávají mnozí z našinců. A i vy k těmto můžete patřit.
Co pro to udělat? Vlastně je toho docela dost. Tedy za předpokladu, že chce člověk s tímto počínáním uspět, že nechce založit firmu, jež bude již od počátku nevyhnutelně spět ke krachu.
Je samozřejmé, že se v první řadě musí vymyslet něco, v čem má dotyčný člověk naději na úspěch, co na trhu chybí nebo v čem se dá prosadit mezi stávající konkurencí. Protože dělat něco, co se člověku sice zamlouvá, ale tento pro to nemá předpoklady, je zcela logicky nesmysl, a něco, co nenajde zákazníky, také nemá perspektivu.
Když má člověk v tomto jasno, musí si logicky založit svoji firmu. A pochopitelně tu hraje roli i výběr jejího typu. Protože jiné možnosti skýtá a jiné požadavky klade třeba akciová společnost, eseróčko a podobně.
Poté, co je v souvislosti s tímto vyřízeno vše, co má být vyřízeno, je třeba vybavit podnik vším, co bude k jeho řádnému chodu patřit, co bude nepostradatelné. Tím mám pochopitelně na mysli třeba pořízení vhodného objektu, kde má být něco podobného provozováno, vybavení dotyčné provozovny vším, co v této bude používáno k jejímu provozování. Nezbytné je i zajištění dodavatelů a odběratelů, i náležitá a efektivní propagace, chybět nesmí ani finanční zajištění pro rozběh tohoto podnikání.
A pak se člověk konečně může pustit do díla. Tedy může začít nabízet své zboží, respektive služby, těm, kdo o ně (doufejme) budou stát a budou ochotni za to i náležitě platit. Protože žádný byznys není úspěšný, pokud nevynáší tolik, aby se z toho dalo přinejmenším normálně žít.
A když se daří, lze tomu, kdo provozuje svůj vlastní byznys, skutečně upřímně závidět. Třeba i jenom to, že je tento svým vlastním pánem.
