Pokud by si někdo z nás koupil pouhopouhý počítač, moc by si nepolepšil. Tedy nejspíš by si vůbec nepolepšil, pokud by pro něj nenašel jiné využití než to, k čemu mají počítače naprosto logicky sloužit. K tomu, abychom mohli počítače využívat k tomu, k čemu jsou určeny, je potřeba mít v nich nainstalovaný i potřebný software. Tedy všechno to, co nikdy na vlastní oči neuvidíme, co nám ale přesto prokazuje velice důležité služby.
Pokud mluvíme o softwaru, o čem je vlastně řeč? Přece o všech programech, jež jsou v každém z počítačů nainstalované, a to proto, aby tam vykonávaly nějakou pro uživatele smysluplnou funkci. Ovšem současně je pravdou, že ne vždy jde jenom a pouze o právě zmíněné počítačové programy. Stejně tak bývá za software zjednodušeně považováno vše, co je v počítači a co je naprosto nehmotné, jako mohou být dejme tomu i popisy obrázků a textových editorů, HTML soubory a podobně.
Zkrátka a dobře je software něco, co pro nás v počítači pracuje, co má svou nenahraditelnou funkci. A co si pro tento někdy musíme koupit a někdy to lze získat i zadarmo. Ovšem může jít pochopitelně i o programy, které bychom si nikdy nekoupili, které se dostanou do počítače i nám navzdory a pracují v něm proti nám. Ano, i škodlivý může software být, a tento určitě všichni známe pod názvy jako počítačové viry, malware, spyware, trojští koně a podobně.
Ale pro nás je podstatný software prospěšný. Tedy systémový software, firmware, operační systém, jádro operačního systému, pomocné systémové nástroje, aplikační software, kancelářské balíky, grafické programy, vývojové nástroje nebo software zábavní. Všechno zde uvedené má své specifické funkce, všechno je nám svým individuálním způsobem užitečné. Tedy pokud to chceme nebo potřebujeme používat. A pokud nám v takovém užívání nezabrání nějaký ten ‚podvraťák‘ z řad škodlivého, vyděračského nebo špehovacího softwaru.
