Když lidstvo poprvé objevilo telefony, jimiž se dalo komunikovat s ostatními lidmi i na dálku, byl to sice pokrok, ovšem z dnešního úhlu pohledu vlastně docela primitivnost. Vždyť si můžeme takové telefony připomenout třeba v některých filmech pro pamětníky, a jistě se shodneme na tom, že něco takového už bychom dnes používat nechtěli.
Ony pradávné telefony naštěstí nezůstaly neměnnými do dnešních dnů. Nejprve se jen vcelku pozvolna měnily v klasickou, a i nám ještě dnes známou pevnou linku, jež byla za dob socialismu vrcholem techniky, nejednou dostupným teprve po mnoha letech po podání žádosti o zřízení přípojky, a ani u toho to neskončilo.
S nástupem nových časů se i u nás počaly stále častěji objevovat první mobilní telefony, jež se staly něčím, co v nás vyvolávalo úžas a po čem jsme prahnuli. A jakkoliv byly tyto telefony mnohem dokonalejší než pevná linka, jakkoliv byly i lehce k sehnání, pořád to vlastně ještě nebylo ono. Vždyť šlo o to, čemu se dnes hanlivě přezdívá ‚cihla‘, o něco přece jenom velkého a těžkého, nejednou jen s obtížemi zachycujícího signál a současně i drahého, co se pořízení a používání týkalo. A že by takové první mobily něco extra uměly, to se také nedá říci.
Ovšem i první mobilní telefony už jsou dnes minulostí. Kromě omezeného množství lidí, kteří nedají dodnes na klasiku dopustit, kromě kanceláří, v nichž prokazuje pevná linka stále ještě nejednou své služby, už požadujeme něco lepšího. Dnes už chceme, aby byly naše telefony mobilní a zároveň nám nabízely co nejvíce služeb. A tak obvykle sázíme na chytré telefony. Neboli na smart telefony. Ty nás totiž dokážou uspokojit v mnoha ohledech, ty toho umí tolik, že si to lidé ještě vcelku nedávno nedokázali snad ani představit.
Dnes se s chytrými telefony dostaneme na internet, můžeme na nich hrát hry, stahovat sem všemožné aplikace…
A to je docela jiné kafe než telefony, jež používali naši předci. Nebo i mnozí z nás zamlada.
