Pokud má člověk mít možnost využívat vše, co mu výpočetní technika nabízí, totiž vlastně to, co z této nabídky potřebuje, protože na to, aby využil naprosto vše, nemá nikdo v životě dostatek času a sil, musí si pořídit veškerý potřebný hardware a software. Což dá rozum…
Tedy rozum to dá tomu, kdo ví, co to hardware a software je. Protože ten, kdo tyto pojmy nezná, neví, co že to vlastně potřebuje. A to je natolik závažný nedostatek uživatele počítače, že si je záhodno uvést si alespoň ty nejpodstatnější informace, jež se k tomu vztahují.
Pokud jste jedněmi z těch, kdo doposud netuší nebo mají nanejvýš mlhavou představu o tom, co že to software je, pak je záhodno vám objasnit, že jde o soubor všech počítačových programů, které jsou v konkrétním počítači používané a které v něm provádějí nějakou činnost.
Přičemž jde o činnost velice různorodou. A podle toho, o jakou jde, si můžeme software rozdělit na:
- systémový
- či aplikační
První z právě zmíněných variant zajišťuje samotný chod počítače a jeho kontakt s okolím, s tím druhým pak pracuje uživatel nebo je jím řízen nějaký stroj.
K tomu se pak za software považují i v počítači uložená a coby program nevyužívaná a nevyužitelná data, což mohou být dejme tomu popisy obrázků, textových editorů a podobně.
Podle funkce pak lze rozdělovat software na systémový, aplikační či zábavní, na firmware, operační systém, jádro operačního systému, pomocné systémové nástroje, kancelářské balíčky, grafické programy a vývojové nástroje, z nichž mají všechny ve srovnání s těmi ostatními svá specifika.
A co se pak způsobu získávání softwaru týká, může být tento freewarem, sharewarem nebo komerčním softwarem, to podle toho, zda se tu za tyto programy platí či nikoliv.
Bez softwaru se u výpočetní techniky nelze obejít, bez něj by nebyla k ničemu. Ale je třeba vést v patrnosti i to, že může být software i škodlivý. A ten by se v našich počítačích objevovat neměl.
