Každý tedy určitě ví, co to hardware je. Jenom si třeba prostě ze začátečnické nevědomosti neuvědomuje, že je to to, co to je.
A co že to tedy hardware jako takový je? Pokud bychom si to měli vysvětlit naprosto lapidárně, jde o všechno, co k takové výpočetní technice patří a co je hmotné, tedy čeho se dá dotknout, s čím se dá manipulovat. Což znamená, že sem patří i to, co vidíme a je kdykoliv na dosah, jako jsou počítačová myš, klávesnice, monitor, počítačová skříň či elektrický zdroj, i to, co sice kdykoliv na dosah nemáme, co ale přesto přítomno je, jen ve skrytu, jako dejme tomu základní deska, mikroprocesor, operační paměť, grafická, síťová či zvuková karta, pevný disk nebo sběrnice, případně další zařízení, jež lze k takovému počítači kvůli jejich funkci připojit. To vše je tu alespoň teoreticky možné vzít do ruky, to vše je hmotné a pevné, tedy hard. Tedy hardware.
Na tomto pojmu tedy vlastně není nic nepochopitelného, že? Je to prostě to, co si můžeme ohmatat, co můžeme pohladit, když nám to prokazuje dobrou službu, nebo do čeho by se dalo praštit ve chvíli, kdy to nějakým způsobem vzdoruje. Anebo je to to, s čím se posléze zapotíme, když to přenášíme nefunkční do opravny.
A k čemu je takový hardware dobrý? Pokud se bavíme o tom, co patří bezprostředně k počítačové sestavě, slouží tento k tomu, aby se do něj nahrálo to nehmotné, nazývané software, co se dá díky hardwaru využívat, ač se toho nikdy dotknout nedá, a pokud se jedná o přídavná zařízení, pak k tomu, aby to dejme tomu tisklo, skenovalo a podobně.
Bez hardwaru to prostě nejde. A nikdy nepůjde. Protože kdo nemá hardware, nemá ani počítač.
