Výpočetní technika se už dávno stala neodmyslitelnou součástí našich životů. Tato už dávno není jenom něčím iluzorním, o čem u nás nemá nikdo pomalu ani potuchy, už dávno tato není ani výlučnou výsadou hrstky vyvolených a movitých jedinců. Výpočetní technika už se u nás dávno rozšířila a stala se něčím, bez čeho nejednou už ani nedovedeme žít. A je naprosto logické, že se u nás výpočetní technika stává nejen stále hojnější, ale nabývá i na kvalitě. Je stále více a více toho, k čemu ji lze využívat, a i to, co je na ní tradičně využíváno, se neustále zdokonaluje.
A zdokonaluje se tu logicky nejenom to, co vidíme a co můžeme uchopit do rukou, tedy hardware, ale i to (a možná především to), co je v této oblasti rukama neuchopitelné a samo o sobě očima nezpozorovatelné, tedy to nazývané software.
A co že to vlastně ten software je? Jak tento pojem vysvětlit někomu, kdo ho není schopen pochopit, protože jde o něco, co mu nelze samotné ukázat?
Nejjednodušeji se dá software vysvětlit jako programy, které se instalují do výpočetní (a nejen výpočetní) techniky, aby zde umožňovaly fungování toho kterého zařízení. Takový hmotně neexistující program se nahraje dejme tomu do počítače, pak se na tomto spustí a rázem se dá díky němu dejme tomu psát, malovat, sledovat internet… Prostě co program, to jiná uživateli nabízená možnost využití.
A zatímco počítač jako takový by byl zhola k ničemu, byl by to jen přístroj bez jakéhokoliv využití, je tento díky nainstalovanému softwaru něčím, co může poskytovat i přímo neocenitelné služby. Software je to, co vdechne výpočetní technice imaginární život, co z ní dělá pro lidi užitečný nástroj.
I když je nasnadě, že stejně jako všude jinde se i v řadách softwaru najdou ‚černé ovce‘, jež uživatelům této techniky neprospívají, ale naopak škodí. A kdo už měl někdy zavirovaný počítač, ví, o čem mluvím. Ale přesto je software užitečný. K čemu by nám byly počítače, které by bez něj nic neuměly, že?
