Kdyby se dnes někdo rozhodl žít bez využívání výpočetní techniky, může se mu jeho přání klidně vyplnit. Není jediný důvod, proč by se bez využití této techniky nemohl obejít. Jenom by se musel zkrátka smířit s tím, že si bude muset odpírat leccos z předností, jež taková technika nabízí.
Ovšem ani ten, kdo si počítač pořídí, nemá ještě jistotu, že si bude moci užívat předností a výhod, jež výpočetní technika lidem nabízí. A sice proto, že počítač sám o sobě vlastně není skoro nic. Mít počítač znamená mít jenom zařízení poskládané ze součástek.
Aby takový počítač plnil přání člověka, musí obsahovat i vhodný software. Bez kterého je totiž i ten nejdokonalejší počítač jenom neživou a nefunkční věcí, která se hodí nejspíše jen k tomu, aby se na ní usazoval prach.
A co že to vlastně ten tolik důležitý software je?
Je to vlastně veškeré programové vybavení počítače, tedy sada všech počítačových programů používaných v konkrétním počítači, jež provádějí nějakou činnost. A že takových různých druhů činností může být!
Někdy pod pojem software spadají jen užívané programy, někdy třeba i data, to podle toho, jaký úhel pohledu se zvolí.
Známe třeba software systémový, tedy ten, který řídí chod samotného počítače a jeho styk s okolím, anebo software aplikační, s nímž pracuje uživatel počítače nebo jenž zajišťuje řízení nějakého stroje.
Nebo si můžeme rozdělit software na systémový software, firmware, operační systém, jádro operačního systému, pomocné systémové nástroje, aplikační software, kancelářské balíky, grafické programy, vývojové nástroje či zábavní software, to podle toho, k čemu je ten který program využíván.
Anebo známe třeba i software rozdělený na freeware, shareware a komerční software, to podle toho, na kolik nás tento vyjde. Což je samozřejmé, protože i zde platí, že je sice něco zadarmo, ale nejednou zadarmo ani software nesoftí.
