Mezi ty nejzákladnější pojmy v oblasti výpočetní techniky patří nesporně názvy jako software a hardware. A to z toho prostého důvodu, že na těchto záležitostech výpočetní technika stojí, bez nich by vůbec neexistovala a neplnila to, co od ní očekáváme. V případě hardwaru se totiž jedná o veškerá zařízení, která pod pojem výpočetní technika spadají, a software jsou v podstatě všechny ty programy, které v uvedených zařízeních běží.
Software se do takové výpočetní techniky nainstaluje a následně, je-li pochopitelně funkční, plní úkoly, které se od něj očekávají. To znamená spustí počítač nebo jiné zařízení a vyplní funkci, k níž byl stvořen. Z čehož logicky vyplývá, že jde u softwaru vlastně o dvě základní skupiny – o programy, které musí být v počítačích nainstalovány, aby tyto vůbec mohly fungovat, a o programy, které se sem dají nainstalovat volitelně, podle toho, co konkrétní uživatel od svého počítače očekává, co s ním hodlá konkrétně dělat.
Díky softwaru mají lidé možnost využívat počítač. A nejen tento samotný, nýbrž i další zařízení, která se k němu připojují a která jsou rovněž s pomocí nějakého toho softwaru ovládána a díky tomuto plní svůj konkrétní účel.
Software samotný je tedy něčím, co je nehmotné. Jde o programy, které my lidé nemůžeme uchopit do ruky, a které by nám také bez vhodného zařízení, do kterého by se instalovaly, neprokazovaly žádnou službu. Protože jsou jakousi pomyslnou duší výpočetní techniky, která neživým přístrojům vdechne ‚život‘.
A jaký software existuje? Skutečně více než rozmanitý. Je tu tolik typů a druhů programů, že bychom si je tu vyjmenovávali pomalu celou věčnost. Což by ale bylo zbytečné, vzhledem k tomu, že není člověka, který by je všechny využil. Každému uživateli počítače stačí jenom ty z nich, kterými si splní své cíle. Jichž by se bez softwaru dosáhnout nepodařilo.
