Lidé, kteří pracují s výpočetní technikou, pracují naprosto automaticky s hardwarem a softwarem. Bez toho by to vůbec nešlo, jak mi stoprocentně dáte za pravdu, pokud víte, co oba zmíněné pojmy znamenají. Pokud tedy poťouchle nedodáte, že by člověku vlastně stačil i jenom hardware, samozřejmě za předpokladu, že by se neočekávaly nějaké výsledky takové práce.
Hardware a software jsou totiž něčím, co je základními součástmi výpočetní techniky a bez čeho se tu nelze obejít. Zjednodušeně řečeno se dá říci, že software je jakýsi mozek, je to to, co výpočetní technika umí, a hardware je to, co fyzicky existuje a na čem je software provozován.
Lidem je tedy logicky známější hardware než software. A to proto, že je hardware vidět, že si na něj můžeme sáhnout, můžeme ho nosit z místa na místo a různě spojovat jeho jednotlivé součásti. Čímž se liší od nejrůznějších programů, které nikdy na vlastní oči neuvidíme, které zaregistrujeme teprve poté, co se tyto nainstalují a spustí a začnou plnit svoji funkci. A tím, co u takových programů vnímáme, jsou pouze projevy související s jejich fungováním, nikoliv jen tyto programy jako takové.
Pod pojmem hardware si tedy vybavíme to viditelné nebo potenciálně viditelné. Tedy počítačovou skříň, v níž jsou uloženy různé součástky tvořící celek označovaný jako počítač jako takový, monitor, počítačovou myš a klávesnici, tiskárnu, skener, reproduktory, webkameru, mikrofon a podobně.
A pokud si udělá takovou představu laik, dospěje tento třeba i k přesvědčení, že je hardware to nejdůležitější, co k výpočetní technice náleží. Což ale pochopitelně není pravda. Jak vědí všichni, kdo podobná zařízení využívají a tedy vědí, že by nebyly tato hmatatelné součásti výpočetní techniky k ničemu, kdyby do nich nebyl nahrán patřičný software.
Ale každopádně je hardware důležitý, ba přímo nezbytný. Těm, kdo chtějí držet krok s dobou, což bez počítačů už snad ani nejde.
