Na počátku věků to měli naši předci naprosto jednoduché. Tlupa neměla skoro nic, a o to, co měla, se podělila obvykle tak, že si každý jednoduše urval tolik, kolik dokázal, úměrně tomu, oč byl silnější než ti druzí.
Později se začalo se zprvu primitivní směnou něčeho za něco, což se tehdy ještě dalo praktikovat, protože nabídka nebyla nijak velká a i ti, kdo se spolupodíleli na tehdejším ‚trhu‘, k sobě měli dost blízko na to, aby se mohli navzájem nějak domluvit.
Ale to už je dávná minulost. Dnes už by nic z toho v civilizované společnosti nefungovalo. Dnes už byly ony dávné jednoduché rádoby obchodní transakce nahrazeny daleko důmyslnějším systémem financí.
Takové finance jsou přesně tím, co v mnoha ohledech významně ovlivnilo naše životy. Dnes už jsme do systému financí nějak zapojeni všichni, každý z nás je aspoň v omezené míře využívá a vlastní.
Obvykle si pod pojmem finance představujeme peníze. Tedy bankovky či mince, jimiž se dá platit, kdykoliv si něco chceme pořídit, ale vlastními silami to nedokážeme. S pomocí takových financí platíme za to, co potřebujeme, a abychom na to finančně měli, musíme někde pracovat ve prospěch ostatních, těch, kteří nám naopak za naši práci své peníze poskytnou.
Finance tak mezi lidmi obíhají spolu se zbožím a nabízejícími se službami. Jednou je lidé dostávají a jindy utrácejí, a někdy si je pochopitelně také šetří, aby je měli ve chvíli, kdy budou podobné rezervy zapotřebí.
A jestli je u financí něco nesmírně důležité, je to především jejich důvěryhodnost. Protože peníze jsou vlastně jenom poukázky, které samy o sobě nemají téměř žádnou hodnotu, a kdyby se jim nevěřilo a nikdo by je tím pádem nechtěl, obchodování by ustalo. Nikdo by za ně nechtěl nikomu poskytnout plody své práce a peníze by se staly učiněným černým Petrem v něčích rukou. A pak bychom všichni byli… Vždyť vy víte kde.
