Už moře času uplynulo od chvil, kdy se na našich cestách objevil první automobil. Ono vozítko, kterému nikdo nepředvídal zářnou budoucnost, protože se toho s ním moc nenajezdilo, bylo krajně nepraktické a předjel ho jakýkoliv koňský povoz. A z oné tehdejší rarity se stalo nakonec něco, co už nám natolik zevšednělo, že už se bez toho vlastně ani nedokážeme obejít.
Nebo vy si snad dokážete představit, že by se naši současníci dokázali bez aut obejít? Určitě ne. Ať už máme na mysli auta osobní nebo nákladní, respektive motocykly, různé čtyřkolky a podobně, staly se tyto natolik neodmyslitelnou součástí našich životů, že bez nich nejednou nedáme ani ránu.
Auto či nějaké jiné přibližovadlo už tak vlastní kdekdo z nás. Někdo ho využívá k tomu, aby dojel tam, kam potřebuje, někdo s pomocí takového vozidla podniká, někdo ho využívá dnes a denně a jiný jen příležitostně. A každému z nás prokazuje ono něco z oboru auto moto tu více a tu méně užitečné služby.
Auta by nám měla prokazovat dobré služby. Tedy měla by být schopna dovézt nás v případě potřeby kamkoliv, a to rychleji a pohodlněji než jiné typy pozemní dopravy. Tolik praví teorie, jež je ale nejednou na hony vzdálená praxi. A není to určitě typické jen pro dnešní dobu.
Zatímco jsme totiž měli v minulosti často problémy s tím, že jsme nedojeli do cíle kvůli postrádaným náhradním dílům a celkově špatnému technickému stavu vozidel, jež u nás byla k mání, dnes je problémem spíše přeplněnost silnic právě těmito našimi plechovými miláčky.
A tak dnes stejně jako kdysi nejednou sedíme ve svých vozidlech a proklínáme osud, jenž nám v oněch nekonečných kolonách nepřeje. Ale přesto tu sedíme a nedáme na svá auta dopustit. Protože už jsme se s nimi sžili a bez nich bychom byli ztracení.
A nebude tomu jinak, dokud lidstvo nevyčerpá poslední kapku ropy. Po níž se všechna tato vozidla nenávratně zastaví a skončí doba automobilová.
