O tom, že existují nejrůznější motorová vozidla, víme všichni. Každý z nás už někdy viděl nějaké to osobní nebo nákladní auto či motorku, zkrátka a dobře něco z kategorie auto moto, a spíše se dá říci, že bychom to nejednou vídat nechtěli, než že bychom po setkávání s takovými vozidly prahnuli. Ne proto, že by šlo apriori o něco nežádoucího, ale prostě proto, že všeho moc škodí. A když člověk pozoruje ty časté dopravní zácpy, když se proplétá mezi spoustami zaparkovaných vozidel nebo naopak sám hledá aspoň nějaké místečko, kam by mohl své vozidlo odstavit, nejednou by taková vozidla zakázal.
Ovšem to se zřejmě nikdy nestane. Protože nám vozidla nabízejí spoustu různých užitečných služeb, s nimi je leccos o poznání snazší a nikdo by tak neakceptoval, kdyby mu někdo nakázal, že má své vozidlo odstavit na věčné časy a nikdy jinak. K tomu dojde jedině ve chvíli, kdy dojdou zdroje pohonných hmot, kdy vyschnou ropná naleziště, dojde nám plyn a zvadnou pole řepky coby alternativního zdroje bionafty.
Můžeme si tedy o autech a automobilismu myslet cokoliv, ale to je asi tak vše. Nic moc jiného s tím nenaděláme. Protože se jezdilo, jezdí a bude jezdit, a kdybychom to měli nahradit cyklistikou nebo dokonce pěší chůzí, bylo by to natolik limitující řešení, že na to snad ani nechceme pomýšlet.
A tak nám na ulicích pořád něco jezdí. Vrčí to na nás, burácí, rachotí, výfukové plyny nám otravují ovzduší a ti, kdo se pyšní ‚ekologickými‘ vozy elektrickými, si naivně ani nepřipouštějí, že ani oni nejsou díky energii z kouřících tepelných elektráren bez viny. Co chvíli někde zůstávají olejové skvrny, co chvíli hyzdí naše okolí včetně hlubokých lesních zákoutí to, co už automobilisté nepotřebují a ledabyle to někam pohodí, co chvíli slyšíme klaksony nespokojenců, kteří by chtěli jet, jenže nemají na ucpaných komunikacích kudy. A často býváme i svědky dopravních nehod.
Prostě má automobilismus svá plus i mínus. A nezbývá než to akceptovat.
