Lidé mívají nejednou tendenci vidět všechno příliš černě nebo naopak výhradně jen v těch nejrůžovějších barvách. A proto si třeba leckdo idealizuje práci soukromých podnikatelů. Má ji za dokonalou, za učiněný sen. A to až do chvíle, než se do toho případně sám pustí a zjistí tak i to, co mu prve unikalo, co si neuvědomoval nebo nepřipouštěl.
Když si zaměstnanci představují, jaké by to bylo, kdyby rozjeli svůj vlastní byznys, nejednou mají notně zkreslené představy. Vidí jenom to, co soukromníci mají a co oni postrádají, a proto podnikatelům často závidí. A chtěli by být na jejich místě.
Ovšem kdyby věděli, co takové podnikání všechno obnáší, možná by se jejich sen rozplynul jako pára nad hrncem a rázem by si začali vážit toho, že musí jenom pracovat pro někoho, kdo jim nařizuje, co a jak mají dělat.
Podnikání má prostě svá pozitiva, kvůli nimž se mu kdekdo rád věnuje, ale jsou tu i záležitosti, jež nikomu dobře neudělají. A obojí by mělo být zváženo dříve, než se někdo rozhodne převzít takovou zodpovědnost.
Hlavní nevýhodou podnikání je to, že tu je jenom minimum jistot. Což někomu vyhovuje, pokud se právě daří, ovšem citelně to zkomplikuje podnikatelův život, když se dařit přestane. Nikdo tu nikdy nemá jisté, že si na sebe vydělá, nikdo nemůže počítat s tím, že bude mít aspoň na to, aby měl na obživu a udržení firmy v chodu. Vydělá si totiž jenom ten, kdo má co nabídnout a od koho někdo výsledky jeho snažení dostatečně výhodně koupí. A vymýšlení aktivit, jež se vyplatí, a hledání zákazníků nejednou není snadné. A když se k tomu ještě připočtou možné problémy s dodavateli, s obchodními partnery či investory, když si uvědomíme, jaký vliv tu mohou mít rozhodnutí a požadavky státu, jenž do jisté míry reguluje i soukromé podnikání, může být i podnikatel v nezáviděníhodné situaci. I v horší situaci než leckterý zaměstnanec.
A proto je třeba vše řádně promyslet, než se někdo na podnikání dá. Nelze se do toho vrhnout s nasazenými růžovými brýlemi. Pokud tedy člověk není ekonomický sebevrah.
