Věda je tu s námi už skutečně dlouho. A když se nad tím zamyslíme, potřebujeme ji skutečně jako sůl, protože nebýt toho, co nám tato už dala a určitě ještě i dá, by naše životy skutečně za moc nestály. Ovšem navzdory jejímu významu se dá říci, že je tato nejednou učiněným otloukánkem. Jistě, když vědci přijdou s něčím skutečně užitečným, pere se o takové výsledky jejich výzkumu kdekdo, mimo jiné i ve snaze namastit si tím kapsu, ale jinak se o vědce zase často nikdo až tak moc nestará. Schválně, zkuste jenom i vy sami jmenovat aspoň některé z vědců, kteří působí ve vašem okolí, zkuste zmínit, čím se tito zabývají a k čemu to má být dobré. Dost možná si nevzpomenete ani na jediného.
A tak je pro vědu nejednou tím nejtěžším úkolem vyzkoumat, odkud na sebe vzít peníze. Mecenášů je pomálu a spoléhat se na nějaké finance od státu taky nebývá vždy ten nejrozumnější nápad, protože stát sice subvencuje kdeco, ovšem v oblasti vědy se zrovna nepředá. A předá-li se, pak vesměs do kapsy někoho, kdo je s těmi, kdo o podobném financování rozhodují, nějak spřízněný.
A tak je naše země v oblasti vědy ve srovnání s velmocemi poměrně na chvostu. A jen zřídkakdy se někdo nechá aspoň slyšet, že nám hrozí odliv mozků, tedy odchod těch nejschopnějších do ciziny za lepším.
Ale přesto se my Češi můžeme pyšnit nejedním objevem, který nabyl třeba i světového významu. Ovšem často je tomu už hodně dlouho, co k tomu došlo. A tak jsme dnes spíše onou pověstnou montovnou Evropy. Která spíše využívá vědeckých objevů cizích, než aby naše věda světu takové objevy nabízela.
Zkrátka a dobře nám chybí někdo, jako byli bratranci Veverkové, Otto Wichterle, o Járovi Cimrmanovi už ani nemluvě. Je to smutné, ale je to tak.
A aspoň že to tedy zachraňuje lidstvo někde jinde. Že jsou nám dostupné cizí vědecké poznatky. Díky nimž si můžeme žít docela spokojeně a na vysoké úrovni.
