Když se řekne automobil, vybaví se každému z nás sice něco poněkud jiného, ale v zásadě stejného. A to proto, že automobilů existuje celá dlouhá řada nejrůznějších modelů a typů, pocházejících od nejrůznějších výrobců, jež jsou ale navzdory stejné podstatě často hodně různorodé.
Automobily už se prostě staly něčím, co každý z nás zná. Vídáme je na silnicích, na ulicích, na parkovištích i před svými domy, a jsou lidé, kteří jsou těmito ochotni a schopni zajet dokonce třeba i do hloubi lesa nebo na jiná místa.
Automobily vrčí, burácí, kouří, troubí a jinak se projevují všude kolem nás. A je jich, zdá se, den ode dne víc a víc. Dokonce tolik, že ač mají tyto poslání dopravovat nás rychle a pohodlně z místa na místo, nejednou nás spíše brzdí, když v nich uvízneme v některé z četných kolon, jež jsou pro mnohá místa naší vlasti už dávno typické.
Ty tam jsou časy, kdy byla auta poměrně vzácností, kdy se na ně čekalo třeba i celá dlouhá léta v pořadnících, a nakonec člověk musel vzít to, co se zrovna nabízelo, bez ohledu na barvu, typ nebo jiné vlastnosti. Ty tam jsou doby, kdy u nás brázdily silnice kromě škodovek už jedině Dacie, Wartburgy, Lady, Moskviče či ‚papundeklová ořezávátka‘, tedy Trabanty. Dnes už si může cokoliv z oboru auto moto pořídit každý z nás, a to klidně i ve chvíli, kdy se pro to rozhodne. Protože už je trh vozidly přímo přesycen a výrobci a prodejci dělají vše pro to, aby se jim podařilo v konkurenci jiných značek uspět a prodat právě to své.
Auta se tak nabízejí v mnoha nejrůznějších provedeních, s různou výbavou, za tu více a tu méně výhodné ceny a se všemožnými bonusy, prodávají se i na splátky…
A nic se zřejmě na této situaci nezmění. Přinejmenším do doby, než lidé pochopí, že se v ucpaných městech dostanou na místo určení rychleji pěšky než autem trčícím někde v zácpě.
