Když se dnes kolem sebe rozhlédneme, můžeme nejednou vlastně kdekoliv uvidět někoho, kdo uniká z našeho reálného světa. A nemyslím tím tentokrát ani spánek, ani duševní choroby, ani užívání drog. Kdo chce dnes totiž opustit aspoň pomyslně náš svět, může tak učinit i jinak, daleko snáze a vesměs i zdravěji. Ten, kdo je vybaven na to, aby mohl být online, totiž může kdykoliv vstoupit do virtuálního světa internetu a do tohoto se klidně i více než hluboce ponořit. Klidně i tak hluboko, že ztrácí pojem o realitě kolem sebe.
Činíme tak, a není na tom vůbec nic nepochopitelného. Jakkoliv je totiž náš svět naším domovem, kterému nemůžeme v průběhu života nikam trvale uniknout, může i ten svět virtuální, tedy ve skutečnosti vlastně neexistující, mít něco do sebe.
Kolik jenom máme možností, jak si počínat, když se ocitneme v oné elektronické imitaci světa! Kolik tam jenom můžeme podnikat věcí, jež bychom nikde v reálu podnikat nemohli! Protože to tak různí odborníci zařídili, a my tam můžeme využívat vlastně i možnosti domnělé nesmrtelnosti, kterou v reálu postrádáme. Vždyť stačí kliknout na replay, respektive play again, a i když tam náš život zdánlivě skončil, můžeme se znovuzrodit. A opakovat to tak klidně i věčně.
Kromě zdánlivého věčného života nám ale může internet nabídnout i celou řadu dalších vymožeností. Můžeme se tu navzájem lehce kontaktovat i s těmi, kdo jsou nám na hony vzdálení, můžeme tu něco i aktivně tvořit, i pasivně přijímat, můžeme se tu informovat i uzavírat obchody, přátelit se, hrát si…
Online svět má prostě něco pro každého z nás. Tedy pro každého, kdo se nějak na internet dostane, což už ale není nic výjimečného a komplikovaného.
A proto klidně žijme i online. Ale určitě bychom neměli zapomínat na skutečný svět, na kterém jsme bytostně závislí. Na věčné časy a nikdy jinak.
