Sluneční skvrny
Sluneční skvrny jsou to oblasti povrchu Slunce, které se odlišují od sousedních, protože jsou tmavší kvůli nižší teplotě a větší magnetické aktivitě. Čím více slunečních skvrn je viditelných na povrchu Slunce, tím je Slunce aktivnější, a to i v nejvnitřnějších oblastech. Ačkoli jsou sluneční skvrny známé již od starověku, byly podrobně zdokumentovány až od vynálezu dalekohledu před asi 400 lety. Díky pozorování provedeným v těchto čtyřech stoletích víme, že počet skvrn se mění v pravidelných jedenáctiletých cyklech a že navíc existují období silné sluneční aktivity, která se střídají s obdobími slabé aktivity. Tato období by podle některých výzkumů mohla mít také dopad na klima na Zemi.
Stromy jako svědci
Jak se sluneční aktivita vyvíjela před 400 lety, bylo dosud obtížné rekonstruovat, ale nedávná studie mezinárodní výzkumné skupiny dokázala rekonstruovat 11letý cyklus Slunce až do roku 969 n.l. a to za pomocí měření koncentrace radioaktivního uhlíku přítomného ve stromových letokruzích.
K rekonstrukci sluneční aktivity v průběhu tisíciletí vědci použili archivy stromových letokruhů z Anglie a Švýcarska. V těch prstencích, jejichž věk lze přesně určit spočítáním samotných prstenů, je malý zlomek radioaktivního uhlíku. Poločas rozpadu izotopu C-14 je asi 5,5 tisíce let, to nám umožňuje odvodit koncentraci radioaktivního uhlíku v atmosféře, který je produkován hlavně kosmickými částicemi. Ty ovlivňuje magnetické pole Slunce, lze odvodit, ve kterých letech bylo více či méně aktivní. Díky této metodě sledující radioaktivní uhlík tak byla určená sluneční aktivita za období od roku 969 do roku 1933.
Protonové události
Z rekonstrukce bylo možné potvrdit pravidelnost jedenáctiletého cyklu i kolik sluneční aktivity bylo intenzivnější nebo slabší než průměr. Měření také potvrdila protonovou událost sluneční energie z roku 993. Vysoce zrychlené protony ze Slunce dosáhly Země během sluneční erupce, což způsobilo mírnou nadprodukci C-14. Kromě toho byly objeveny důkazy o dalších dvou dosud neznámých událostech, ke kterým mělo dojít v letech 1052 a 1279. Tyto jevy není jednoduché vystopovat v dobách, kdy na Zemi nebyly žádné technologie, na které by tato aktivita měla vliv. Člověka ani životní prostředí tyto události nijak neovlivnily.
Zjištění těchto tří událostí naznačuje, že tyto jevy mohou být častější, než se dříve myslelo. Není pochyb o tom, že kdyby k nim došlo dnes, mohly by mít velmi vážné následky.
