Zatímco byli za časů totality a v letech, jež jí následovaly, lidé obvykle štěstím bez sebe, když jim stát nebo později telekomunikace zavedly domů pevnou telefonní linku, ze které se dalo dovolat ostatním lidem, dnes už je toto pro mnohé z nás něco z říše sci-fi. A pokud to někteří z nás mají dosud v živé paměti, určitě přiznají, že už by se do podobné situace vraceli jenom neradi. Protože tehdy byla i pevná linka vrcholem telekomunikační techniky, dávajícím lidem velice užitečné možnosti, zatímco dnes už by se s ní snad s výjimkou nějakých těch kanceláří uspět nedalo. Lidé přece potřebují být v pohybu, ti nemohou sedět celý den doma a čekat, zda jim tam někdo nezavolá na pevnou linku.
Dnes už jsou potřebné telefony mobilní.
A ani mobilní telefony už dnes vesměs nemohou být pouhými telefony, jakými tyto víceméně byly v letech po sametové revoluci. Dnes už by byl k politování nebo k smíchu ten, kdo by měl za vrchol techniky nějakou tehdejší takzvanou ‚cihlu‘, která nabízela kromě možnosti zatelefonovat si i posílání krátkých textových zpráv či možnost zahrát si nějakou naprosto jednoduchou hru.
Dnešní telefony už toho prostě musí zvládat daleko víc. To znamená, že musí jít o smart telefony, tedy o telefony takzvaně chytré. Ty, které svému majiteli a uživateli nabízejí daleko četnější možnosti využití.
Pokud takový chytrý telefon vlastníte, víte určitě, o čem mluvím. Možnost zavolat si z takového aparátu nebo poslat SMS je tu naprostou samozřejmostí, o které se snad ani nemá smysl bavit. Chytrý telefon se musí umět i připojit na internet, musí poskytovat možnost zahrát si daleko kvalitnější hry než dřív, musí tu být nainstalována nejedna užitečná či zajímavá aplikace. Takový chytrý telefon musí být třeba schopen posloužit i jako navigace, musí umět tu to a tu ono. A obvykle to také umí. Protože jinak by si ho už nikdo nekoupil.
