Jednou z nejdůležitějších dětských aktivit je bezesporu hra. Není to totiž pouze prostředek, kterým se má dítě zabavit. Dítě si hrou osvojuje celou řadu dovedností a šikovností. Mnoho lidí starší generace se pozastavuje nad tím, kolik mají dnes děti hraček. Je pravda, že mnohdy jsou doslova zasypané věcmi a není to rozhodně k jejich prospěchu. Dětský svět bez hraček by byl ale velice chudý a na dítěti by zanechal nesmazatelné stopy, které by mohly vyústit i v psychické poruchy.
- Oproti dětem dřívějších generací mají ty dnešní skutečně velký výběr.
- Dříve se hračky nekupovaly.
- Stačilo to, co se našlo za domem nebo co vyřezal šikovný dědeček.
Tak, jak se mění okolní svět, musí se také přizpůsobit svět dětí.Dnes je život mnohem složitější, a proto musejí být i hračky propracovanější.
Děti se při hře připravují na budoucí život
Je spousta zemí, kde děti šanci hrát si nemají. Sotva se naučí chodit, je s nimi zacházeno jako s dospělým. Což znamená, že se od něj očekává práce a výdělek.
- Je doslova tragické, že ještě v jednadvacátém století je to smutnou realitou.
-
Stačí se podívat do očí takového dítěte a vidíte v nich nekonečnou prázdnotu a smutek.
- Přitom mnohdy nevědí, oč je svět připravil.
- Jen jejich podvědomí cítí, že není všechno v pořádku.
Díky hře se také dítě připravuje citově na budoucí život. Zažívá radost, pokud něco zvládlo a naopak smutek, když se hrad z písku nepovedl. Veškeré neúspěchy by ho ale měly posunout vždy o krok dál. Není tedy v jeho zájmu, abychom mu vždy pomohli tak, aby se vše podařilo. Ochudíme ho o schopnost v budoucnu řešit problémy.
- Právo hrát si je dokonce zaneseno i v Úmluvě o právech dítěte.
Proto, světě vzbuď se a nech děti, ať si hrají.Čím více si budou teď hrát, tím lepší udělají svět, až budou dospělí. A kdo ví, třeba se ten smutek z dětských očí konečně jednou navždy ztratí.
