Na světě je jak známo mnoho států. A stejně tak je známé to, že se v těchto používají k jejich ekonomickému fungování nejrůznější měny. Někdy si své peníze vydává a ovlivňuje země jediná, někdy jsou tyto společné pro více států současně, no a jsou pro změnu i případy, kdy v jedné jediné zemi obíhá měn několik, vlastních i zahraničních. To podle konkrétní situace.
Každá z právě zmíněných možností má svá specifika, každá je v něčem výhodnější a v něčem právě naopak.
Pokud má stát měnu svoji, může tuto ovlivňovat a využívat pouze podle svého vlastního uvážení. Může své finance spravovat tak, jak je to pro něj přínosné, a to logicky může přinést mnohá pozitiva. Samozřejmě za předpokladu, že takovému státu vládnou moudří a schopní panovníci. Takový stát se může postarat, aby byla měna taková, jaká je potřeba jeho obyvatelstvu. Může ji ale také ovlivňovat tak, aby tato patřičně sloužila i v mezinárodním styku. Může ji devalvovat, aby se snížila cena práce lidí daného národa, aby zlevnila zdejší produkce a lépe se tak dařilo uspět v zahraničním obchodě, což je významné v situaci, kdy tu vzniká deficit, jenž je neúnosný. A naopak lze revalvovat v případech, kdy je saldo zahraničního obchodu výrazně plusové a je tedy třeba podpořit import na úkor exportu.
Pokud má více států společnou měnu, musí se tyto navzájem respektovat a akceptovat společnou měnovou politiku. Což se může dařit, a vzhledem k tomu, že má taková měna větší vliv v globálním měřítku, než jakým se může pochlubit pouhá měna národní, může mít tato i nejednu přednost. Taková měna se pak může stát klidně i rezervní měnou jiných zemí, jež si ji pořizují k zajištění své vlastní stability.
A nejhůře jsou na tom země, které svou vlastní měnu nemají a jsou odkázány na finance státu jiného. Protože při používání cizí měny je tu značná závislost na jiném státě, již vesměs nelze příliš ovlivnit. A to je pak ještě horší než v naší minulosti. Z níž si dodnes pamatujeme rozdíl mezi korunou československou a tuzexovou, že?
