O příslušnících českého národa se tvrdí, že je to národ houbařů. Docela dobře bychom k tomuto tvrzení mohli přidat, že jsme i národ rybářů. Důkazem tohoto tvrzení je fakt, že prakticky po celý rok můžeme vídat kolem našich řek sedící postavy, jak upřeně sledují splávek, jestli náhodou „neťukne“. Rybaření je koníček, který je doslova srdeční záležitostí.
-
Na rybářích je ale zajímavá ještě jedna věc.
- Mnoho z nich totiž ryby vůbec nejí.
Nabízí se tedy otázka, proč vlastně k té vodě chodí, nahazují a co poté s ulovenou rybou dělají? Ulovenou rybu opatrně osvobodí a pustí opět do vody. Je to prostě forma odpočinku a relaxace, přičemž tu nechybí pochopitelně ani potřebná dávka napětí a adrenalinu.
Rybářské závody – zábava i adrenalin
Rybáři by se také dali rozdělit do dvou skupin. Na rybáře samotáře a na rybáře soutěživé. Druhou skupinu můžeme najít na různých rybářských závodech, kterých se u nás i ve světě pořádá velké množství. U nás bývají tyto závody také rozdělené podle druhu lovené ryby. Celkem přísná bývají také pravidla. A aby bylo vše spravedlivé, místa pro lovení ryb se většinou losují.
- Přesto, že se jedná o plnohodnotnou soutěž, není to žádné nervově vypjaté klání.
- Platí to zejména v menších obcích, kde se všichni závodníci z velké většiny znají.
A co získá vítěz?Pochopitelně pamětní pohár, ke kterému bývají přidávány i věcné ceny. Těmi jsou, jak jinak, rybářské potřeby. Po ukončení závodů se všichni sejdou „u jednoho stolu“, aby si sdělili své zážitky z celého závodu. O tom, že rybáři jsou národem přejícím a nezávidějícím svědčí také fakt, že si při společných setkáních sdělují mezi sebou své zkušenosti a radí těm méně úspěšným. Soutěže bývají rozdělené do dvou skupin, na ženy a muže.
- Rybářská klání se pořádají také pro dětské rybáře. Je to hezká podpora pro děti, které nechtějí jen sedět doma u počítačů a mobilů.
