Pamětníci si při vyslovení názvu „Pionýr“ asi vybaví dvě záležitosti. Jednou z nich je červený šátek a druhou malý motocykl, který byl zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech velice populární. Nebylo divu. Jezdil „za málo“ a dovezl kamkoliv. Sice rychlost nepřesahovala padesátku (záleželo i na váze motoristy), ale to rozhodně nebylo na překážku.
- Pionýrů bylo několik typů.
- Stále bylo co vylepšovat.
Posledním typem byl Jawa 50 typ 23 Mustang. Jednalo se o dvousedadlový lehký motocykl s jednoválcovým motorem (dvoudobým). Zatímco první motocykl této řady, kterému se pro vzhled jeho sedadla přezdívalo pařez, příliš elegancí nevynikal, Mustang byl docela jiná káva. Proto byl zejména u mladých lidí velice oblíbený.
Řidičem už v patnácti
Jednou z velkých výhod Pionýrů bylo to, že na něm mohli jezdit mladí lidé od patnácti let. Stačilo si jen udělat řidičský průkaz. Proto se traduje, že většina současných řidičů středního věku sbírala své první řidičské zkušenosti právě na některém typu tohoto malého motocyklu. Další velkou výhodou bylo i to, že tento stroj neměl složitý mechanismus a drobné opravy na něm zvládl opravdu každý. I nezkušený laik.
„Pionýrské“ srazy jsou vždy velkým zážitkem
Pionýr je prostě srdeční záležitostí. Proto se i v dnešní době konají srazy, burzy a různá jiná setkání obdivovatelů tohoto nenáročného stroje. Dokonce se pořádají celosvětová setkání majitelů malých motocyklů Jawa 50. A vidět několik set „vymazlených fichtlů“ v akci je skutečně nepřekonatelný zážitek.
-
Na tyto srazy jsou většinou zváni i majitelé mopedů Stadion nebo Babetty.
- Pravidelně se pořádají i závody.
- Panuje na nich ale trochu jiná atmosféra nežli na jakémkoliv jiném závodním klání.
- Tady nejde o rychlost a prvenství, ale o vzájemnou podporu, radost z jízdy a rozhodně také o trochu té recese.
