Žijeme jen jednou. Život je plný příběhů, starostí, ale hlavně radostí. Muž potká ženu, žena pozná muže, blíže se seznamují, prožívají spolu ono překrásné citové vzplanutí. Posouvají se dále, pořizují si psa, bydlí u jeho či jejích rodičů. Chtějí více. Pořizují si vlastní byt nebo dům. Ten si zařídí podle svého. Takový je příběh nespočetného množství českých rodin. Příběh je více nebo méně podobný, jedno však je stejné.
Mladý pár chce víc, posunout se někam dále. Ano, nyní přichází na řadu pořízení potomka. Ne – pořízení nezní dobře. Mladý pár zplodí dítě. Tato fráze zní liběji. Narodí se miminko, zázrak stvoření je dokonán. Bohužel je smutným faktem, že podpora státu v posledních letech nebyla dobrá. Rodiny se v mnohých případech musely dlouho rozmýšlet, než se odhodlaly k onomu kroku, tedy zplození dítěte. A jelikož je člověk jako takový dobře vyrobený stroj, dochází mnohdy k jeho poruše. V našem případě k poruše biologických funkcí. A co takovou poruchu může způsobit? Dlouhé váhání páru s povitím dítěte. A vracíme se opět na začátek našeho příběhu a ke konstatování faktu, že podpora rodin ze strany státu nebyla úplně ideální. Naštěstí se situace určitým způsobem (alespoň minimálně) zlepšila. Stát vyšel vstříc potřebám občanů a zavedl daňové zvýhodnění pro rodiče dětí, respektive dětí dalších (druhých, třetích a dalších).
Pozměněným výrokem Neila Armstronga, prvního kosmonauta na Měsíci, „Malý krok pro stát, velký krok pro rodiny“ bychom se mohli radovat z částečného úspěchu podpory rodin plánujících rodinu. Otázkou však zůstává, zda takový krok není pouze krůčkem a jestli tento malý krůček stačí. Jistých východiskem je podpora ze strany soukromých institucí, kupříkladu společností pohybujících se na finančním trhu. Hypotéky a půjčky s nižším úrokem, výhodnější podmínky pro mladé rodiny a rodiny s dětmi. Nemělo by být nevýhodou mít více potomků. Ba právě naopak. Děti by měly být výhodné Hypoteka-bez-registru.
