K tomu, aby člověk mohl komunikovat s ostatními, je nezbytné, aby nalézali účastníci takové komunikace společnou řeč. Tedy aby si v první řadě vůbec rozuměli. Protože nechápe-li jeden, o čem ten druhý mluví, a naopak, je jakákoliv diskuse vlastně předem odsouzena k naprosté bezvýznamnosti. Nic dobrého z ní nemůže vzejít.
Ovšem ani skutečnost, že spolu vedou diskusi lidé stejné jazykové skupiny, příslušníci stejného národa či etnika a podobně, ještě nezaručuje, že si tito porozumí, že nebude v konečném důsledku mluvit jeden o voze a druhý o koze.
Je totiž třeba znát i výrazy odbornější povahy, jež jsou při komunikaci používány. A těch nejednou je!
Pokud přijde řeč na výpočetní techniku, je vcelku běžné, že zazní i pojem hardware. A člověk by s tím měl počítat a mít tedy alespoň hrubou představu o tom, co se za tímto termínem skrývá.
A že se toho za ním skrývá dost a dost. Jenom tak namátkou – mezi hardware patří třeba monitor, počítačová klávesnice, skříň a myš, základní deska, mikroprocesor, operační paměť, elektrický zdroj, grafická, zvuková a síťová karta, pevný disk, sběrnice a nejrozmanitější vstupní a výstupní zařízení.
Tedy patří sem hmatatelné součásti, které plní své funkce a tím umožňují využít to, co je naopak nehmotné, tedy dejme tomu všemožné programy, jež na takových počítačích běží nebo mohou běžet.
Hardware jsou všechny součásti, z nichž lze poskládat to, co se obvykle zjednodušeně označuje jako počítač, i to, co se k němu posléze připojuje, aby tím bylo umožněno využívat některé konkrétní funkce.
Díky hardwaru můžeme třeba pohybovat kurzorem, psát, uchovávat programy a data, můžeme jím vytvářet obraz a zvuk a mnoho dalšího.
Hardware je tedy nezbytnou součástí výpočetní techniky. Ba dá se říci, že je důležitější než software. Protože software není sám o sobě vůbec k ničemu, zatímco hardware bez softwaru používat můžeme. I když třeba jenom jako zbytečnou ozdobu.
