Kdykoliv člověk usedá k počítači, aby s jeho pomocí provozoval nějakou činnost, usedá tento vlastně k hardwaru s nainstalovaným softwarem. Tedy pochopitelně nejde-li o nějakého blázna nebo dítko s bujnou fantazií, kteří by se obešli vlastně i bez softwaru, a to proto, že by si jeho funkce jenom představovali.
Zatímco se bez softwaru obejít dá, pouze s tím nedostatkem, že pak se s počítačem nedá dosáhnout vůbec ničeho, bez hardwaru se s počítačem nedá dělat vůbec nic. A to proto, že hardware je, dalo by se říci, počítač samotný. Mezi hardware spadá všechno, co u výpočetní techniky fyzicky existuje, čeho se lze dotýkat a na čem se dá nějaký software spustit.
K hardwaru tak patří například samotná počítačová skříň. A spolu s ní i všechny součásti, jež se nacházejí uvnitř této nebo jež jsou k ní připojeny zvenčí. Máme tu tak i hardware zvaný pevný disk, k tomuto pojmu patří i různé katry, síťové, grafické či zvukové, máme tu i monitor, i počítačovou myš, i taková zařízení jako kupříkladu skener, tiskárna, webová kamera, reproduktor, sluchátka a podobně.
Vše z oblasti hardwaru vykonává u počítače nějakou skutečnou činnost, vše odvádí nějakou zjevnou práci. Na něčem můžeme pozorovat obraz, něco nám pomáhá využívat internet, z něčeho vycházejí výtisky atd.
Což znamená, že je hardware nezbytný, pokud chceme používat výpočetní techniku. Bez něj by se nedal spustit žádný program, náležející pro změnu mezi software, bez něj bychom nemohli ovládat žádoucí procesy, jež v počítači mají probíhat.
Prostě je hardware nezbytnou součástí výpočetní techniky, a byť by nám bez softwaru nebyl k ničemu a jenom zabíral někde místo, neobejdeme se bez něj. A na jeho kvalitách záleží nejen to, zda to bude fungovat, ale i to, jak se nám bude nějaká činnost s výpočetní technikou dařit.
A proto je záhodno při výběru hardwaru nepochybit. Bylo by to jenom k naší škodě.