Už jste někdy slyšeli něco o nějakém hardwaru? Dá se předpokládat, že zcela neznámým pro vás tento pojem nebude. Protože kdyby vás tento pojem minul, bylo by to s podivem, a to vzhledem k tomu, že ho přinejmenším ve výjimečných situacích používáte. Kdybyste ho totiž nepoužívali, nečetli byste právě nyní tyto řádky.
Hardware je zkrátka zcela neodmyslitelnou součástí výpočetní techniky, a to každé bez výjimky. Není jediného počítače, který by se z hardwaru neskládal. Jde totiž ve své podstatě o všechno, co je na takové počítačové sestavě a jejím příslušenství takzvaně hmotné. Tedy o všechny fyzicky existující předměty, které patří buď bezprostředně k počítači, nebo alespoň o zařízení, která se k tomuto dají připojit, aby zde plnila nějakou svoji funkci.
Když se bavíme o hardwaru, bavíme se tedy o takových věcech, jako je počítačová skříň a její obsah, monitor, klávesnice a počítačová myš. Pokud pak tyto součásti počneme ‚pitvat‘, nalezneme zde další části takového hardwaru, tedy dejme tomu elektrický zdroj, základní desku, sběrnici, mikroprocesor, operační paměť, karty grafické, síťové a zvukové a pevný disk.
A ani tím ještě není výčet hardwaru u konce. K tomu výše zmíněnému lze totiž připojit i lecjaká další zařízení, mezi něž patří dejme tomu kamery, skenery, tiskárny a podobně. A i to je hardware.
Pokud se tedy bavíme o hardwaru, poznáte ho tak, že se ho můžete dotknout. Existuje fyzicky, můžeme ho bezprostředně uvidět, ohmatat si ho, můžeme ho přenášet z místa na místo či s ním nějak jinak manipulovat.
Anebo si můžeme hardware přirovnat i k jakémusi domečku, ve kterém ‚žije‘ software, jenž je pro změnu programovým vybavením, tím, co sice plní funkce, ale dotknout se toho nelze. A je to pak právě hardware, jenž nám umožňuje využít onoho softwaru. Protože to nemůže existovat jedno bez druhého.
